Ondřej Charvát
17. 2. 2026 00:00 ▪ 16 min. čtení
Vyrostli na nejlevnějších letenkách pro baťůžkáře, nyní jejich byznys tvoří především zprostředkování letenek a luxusních dovolených pro firmy a bohatší turisty. Miroslav Polach a Jiří Spolek, spolumajitelé cestovatelského portálu Zaletsi.cz, v rozhovoru popisují, jak se na letenkách dají ušetřit tisíce.
Život Miroslava Polacha a Jiřího Spolka je napevno spojený s cestováním. Nejenže je to pro ně velký koníček, ale od roku 2016 i zdroj obživy, kvůli kterému opustili své předchozí zaměstnání a jistotu solidní výplaty v korporátech. Původní blog, kde sdíleli své cestovatelské zážitky a tipy na levné letenky do všech světových směrů nejdříve pro své kamarády, změnili na cestovatelský portál Zaletsi.cz.
Vyrostli na hledání low cost letenek pro baťůžkáře, byznys ale otočili směrem k firmám a bohatším cestovatelům. Na vyhledávač nabalili projekt Zaletsi Business, který zprostředkovává služební cesty a letenky pro firmy a přepravu netradičních věcí od drahých hudebních nástrojů po embrya. Kromě toho spustili i dceřinou firmu Airbakers, ve které především bohatým zákazníkům vymýšlí luxusní dovolené a zážitky na míru, například cestu kolem světa. Obrat firmy už díky tomu loni vyskočil přes 300 milionů korun, každý z nich drží ve společnosti poloviční podíl
Podnikatelé v rozhovoru s HN přiznávají, že jejich cesta byla plná překážek. Ať už rozjezd a počáteční pokles životního standardu nebo propad celého byznysu za covidových restrikcí. Poptávka už se ale naplno obnovila a portál Zaletsi.cz z toho těží a daří se mu ukrajovat čím dál větší kus trhu vedle konkurentů, jako je Kiwi nebo Skyscanner. „Na trhu s letenkami navíc proběhla největší změna za posledních 30 let. Všechno se otočilo vzhůru nohama,“ říká na úvod rozhovoru Jiří Spolek.
O jakou změnu jde?
Miroslav Polach: Začalo se rezervovat přes úplně jiné systémy. Aerolinky se postupně snaží obejít klasické globální rezervační systémy (GDS), které fungují desítky let. Jsou ale pro aerolinky drahé a neumožňují dobře prodávat vlastní doplňkové služby. Proto přecházejí na vlastní distribuční kanály, takzvané NDC (New Distribution Capability). Pro cestující to znamená hlavně to, že stejná letenka je přes GDS výrazně dražší. V průměru o 700 korun, někdy ale i o tisíce. Menší firemní klienti o existenci NDC ještě příliš nevědí, ale některé firmy již u dodavatelů, jako jsme my, vyžadují nákup čistě přes kanály NDC.
Jiří Spolek: Do budoucna se to zase částečně sjednotí, ale jinak než dřív. Data budou vlastnit aerolinky, ne globální systémy. Pro běžného cestujícího to nebude tolik vidět, ale prodej letenek se výrazně změní v pozadí. My z toho dnes těžíme hlavně tím, že umíme pracovat s vícero systémy a vybrat klientovi nejvýhodnější variantu.
Co to bude znamenat do budoucna?
M. P.: Letenky se budou čím dál více skládat na míru a personalizovat. Vznikne prakticky neomezené množství variant. Vyhledávání se úplně změní – nebude to už jen „odkud, kam a kdy“, ale spíš dialog. Řeknete: Chci letět tam a tam, chci hodně místa na nohy, poletím jen s příručním zavazadlem, chci jídlo s kuřecím masem. Vyhledávač vám pak pošle konkrétní nabídku na míru. Naopak vzniknou tarify typu „business light“ – dálkové lety jen s příručním zavazadlem. Aerolinky budou mnohem více sbírat data o tom, jak je cestující cenově senzitivní, co preferuje a kolik je ochotný zaplatit. Klasické srovnávače, jak je známe dnes, tím postupně zaniknou.
J. S.: Dřív bylo cestování luxusem, dnes už není. Postupně směřujeme k tomu, že ho budeme brát skoro jako cestu metrem. Cestovat se bude víc. Zároveň ale v některých destinacích prořídne konkurence a ceny porostou. Už teď to vidíme třeba u Říma. Dřív z Prahy létalo šest dopravců, dnes už jen dva a ceny šly nahoru. Velkým problémem jsou opožděné dodávky letadel. Poptávka po cestování je vyšší, než jsou aerolinky schopné uspokojit, a výrobci mají plné objednávkové knihy. Do pěti let se ale začne víc létat přes Atlantik jednouličkovými letadly. Komfort půjde trochu dolů, ale díky tomu dostanou ekonomický smysl nové linky. Třeba letadlo Airbus A321XLR umožní létat z Prahy do Miami nebo New Yorku celoročně i s menší poptávkou. Velké širokotrupé letadlo by se nenaplnilo, menší ano. Lidé se sice uskromní v pohodlí, ale do cíle se dostanou.
Vraťme se ale ještě trochu zpátky, zhruba 10 let nazpět. Jaký byl začátek vašeho podnikání, do kterého jste se naplno vrhli v roce 2016 a opustili tak svůj dosud jistý svět?
J. S.: Hodně to bolelo, nejistota byla obrovská. Skončit s jistým zaměstnáním v Hewlett-Packard nebylo rozhodnutí ze dne na den, muselo to uzrát. Spadli jsme ale doslova ústy na zem – v korporátu jsme měli hezké peníze a najednou jsme bydleli v malém 2+kk a byli rádi, že zaplatíme nájem. Postupně jsme se ale dostali do fáze, kdy se z punkového projektu stala slušně prosperující firma. Paradoxně jsme tehdy ale cestovali víc než dnes. Dřív jsme byli klidně tři měsíce v roce na cestách, dnes už to tak nejde.
M. P.: Moje zaměstnání bylo extrémně časově náročné. Po 12 hodinách v práci jsem další čtyři hodiny makal na vlastním byznysu. Podepsalo se to na mém zdraví, dva roky jsem byl prakticky pořád nemocný. Dlouhodobě to nebylo udržitelné. Zároveň to byl brutální pád ve statusu. Osm let jsem si budoval kariéru právníka, umím tři jazyky, měl jsem dlouholetou praxi v jedné z nejlepších advokátních kanceláří v Česku, v Havel & Partners, a zkušenosti ze zahraničí – a najednou jsem bydlel v malém bytě, kde jsem zároveň pracoval a vystavoval denně nudných pět letenek do Londýna. Každý z našich současných kolegů má zajímavější práci, než jsme tehdy měli my. Bylo těžké skousnout, že dělám v podstatě práci asistentky.
Jak jste to překonal?
M. P.: Trvalo to asi půl roku. Pak už to začalo být zajímavější. Ještě dalších pět let jsem si ale nechával advokacii jako „koníček“ a zadní vrátka, kdyby to celé nevyšlo.
Kdy se to otočilo?
M. P.: Až po covidu. Rostli jsme i před ním, ale v absolutních číslech to nebylo tak výrazné. Naplno jsme to rozjeli kolem roku 2016, začalo se dařit, byli jsme zhruba v pěti lidech – a pak přišel covid a obrat spadl prakticky na nulu. O to větší byl následný skok. Najednou jsme se loni dostali na obrat kolem 300 milionů korun.
Co dnes tvoří jádro vašeho byznysu?
J. S.: Zhruba 10 procent tvoří původní online část Zaletsi.cz, 60 procent Zaletsi Business a zbytek jsou privátní cesty na míru pod značkou Airbakers. Hodně se to posunulo směrem k byznysu pro firmy. Vyrostli jsme na nejlevnějších letenkách pro baťůžkáře – sdíleli jsme akční letenky a takzvané error fares (chybové tarify), což bylo často trnem v oku aerolinkám. Postupně jsme rozjeli Zaletsi Business a pustili se do firemních cest. Když se to majitelům líbilo, začali chtít i hezké privátní zážitky na míru a dostali jsme se k movité klientele.
M. P.: Největší růst jsme zaznamenali během covidu u specialit, jako je třeba převoz embryí. Dokázali jsme splnit požadavky, na které si nikdo jiný netroufl. Navíc máme bohaté zkušenosti s prací v korporátu, takže jejich potřeby dobře známe a umíme je uspokojit.
Kde berete inspiraci na zážitky pro klienty? Z vlastních cest?
J. S.: Ano. Někdo přesně ví, co chce, jiný si nechá poradit. Všichni z kanceláře hodně cestujeme a snažíme se vždy vymyslet něco unikátního. Třeba před třemi týdny jsem byl šnorchlovat s kosatkami v Severním ledovém oceánu. Řekl jsem to pěti lidem a všichni by to chtěli zažít taky. To, co si sami zažijeme, pak umíme nabídnout dál klientům.
Jak často jste na cestách?
M. P.: Omezili jsme to, ale ne úplně. V lednu a únoru máme prakticky zákaz dovolených, je to pro nás klíčové období a práce je extrémně hodně. Celkově jsme na cestách zhruba dva až tři měsíce v roce. Už to ale nejsou klasické osobní dovolené jako dřív – většina cest je pracovních. Testujeme luxusní hotely, sbíráme zážitky, hledáme zajímavá místa a scházíme se s místními partnery. Cest je hodně, ale moc si na nich neodpočineme.
Na jakou cestu v poslední době si nejvíce pamatujete vy?
M. P.: Právě jsem se vrátil z Izraele, který jsem procestoval prakticky bez lidí. Zažít památky bez davů a bez front, které běžně bývají i na několik hodin – to bylo neskutečné. Často jsme někam došli třeba na Golanských výšinách a řekli nám: můžete o 20 kilometrů dál, ale pak se znovu zeptejte. A takhle se to opakovalo pořád dokola. Jeruzalém už je dnes bezpečný, a pokud si ho někdo chce užít bez lidí, tak bychom ho našim klientům rozhodně doporučili.
Budou tam chtít Češi létat?
J. S.: Češi se nebojí. Vidíme to jasně z dat – když je někde útok na pláži nebo se objeví žralok, Češi a Poláci se tam vrací mezi prvními. Jakmile je dobrá cena, okamžitě po ní jdou.
Jak se díváte na overturismus? Nízkonákladoví dopravci jako Ryanair nebo EasyJet rostou, řada lidí ale tvrdí, že města i přírodní parky trpí náporem turistů.
J. S.: Má to dvě strany mince. Upřímně – ještě že existují krátké lety. Když je ve Francii zrušili, ceny vlakové dopravy tam vyskočily až čtyřnásobně, protože jim zmizela konkurence. Pokud to dává ekonomický smysl a není to dotované, ať se létá a určitě bych nic nereguloval. Turismus je problém až ve chvíli, kdy začne škodit přírodě nebo místním lidem. Pokud neškodí, nezasahoval bych do toho. Turisté přivážejí peníze. Na Mallorce začali turismus regulovat a spousta lidí si tam stěžuje, že přišla o kšefty.
M. P.: Existují cesty, jak to řešit – třeba zdražením vstupného v exponovaných časech. Ale je to i výzva pro nás, abychom lidem poradili alternativy. Tedy místa, která jsou o trochu méně „hezká“, ale bez davů a klidně o dva kilometry dál. Velký problém je Instagram. Všichni si chtějí udělat stejnou fotku. Jedete na Srí Lanku a 500 lidí stojí na jednom místě kvůli stejnému západu slunce, ale nikdo už nepopojde o kilometr dál. Výhoda pro Čechy a obecně pro lidi, kteří rádi chodí, je, že ta nejzajímavější místa bývají do 300 metrů od silnice. Jakmile je něco dál než 300 metrů, většině lidí se tam nechce. Aktivní turisté si tak svá místa bez lidí vždycky najdou.
Na overturismus si často stěžuje i šéf pražského letiště Jiří Pos, který říká, že proti němu musí bojovat. Přitom na Ruzyni přibývá nízkonákladových dopravců. Přijde vám, že je v Praze hodně turistů?
J. S.: Nepřijde mi, že by Praha trpěla overturismem. Spíš bych pražskému letišti přál, aby sem létalo mnohem víc turistů. Ve srovnání s Varšavou nebo Budapeští Praha neroste tak rychle. Jsou mnohem horší a exponovanější místa, jako jsou Benátky nebo Řím.
M. P.: Praha má spíš problém se skladbou turistů. Je to hodně destinace pro britské mladé lidi, kteří sem jezdí na party. To není ideální. Asi každý uzná, že by pro město bylo lepší přilákat klasičtější turisty, kteří sem přijedou za památkami.
J. S.: Navíc Česko není jen Praha. Máme České Švýcarsko, Karlštejn, Šumavu… Kdyby se CzechTourism víc zaměřil i na tyto destinace, turisté by se přirozeně rozprostřeli. Měla by se dělat lepší propagace, třeba přes seriály nebo hry typu Kingdom Come. Neumíme úspěch zpeněžit. U Trosek se ale zakáže parkování, místo aby se to chytře využilo. Regulaci bych nicméně určitě nezaváděl. Britové jsou bohatí a utrácejí tu peníze, roztáčí kola ekonomiky.
Miroslav Polach (37) a Jiří Spolek (36)
Miroslav Polach a Jiří Spolek spolu studovali VŠE. Spolek v Polachovi probudil ve školních lavicích vášeň k cestování. Společně si pak založili cestovatelský web, na kterém sdíleli tipy na levné letenky. Vlastní byznys pak rozjížděli při klasickém zaměstnání, Polach pracoval osm let v advokátní kanceláři Havel & Partners, Spolek v Hewlett Packard Enterprise. Oba se rozhodli svá zaměstnání opustit a věřit vlastnímu podnikání, ke kterému kromě vyhledávače levných letenek přidali i cestovní kancelář a organizování firemních a zážitkových cest. Jejich obrat byl loni kolem 300 milionů korun. I nadále oba často cestují, i když méně než dříve. Polach nejradši cestuje za zvířaty a přírodou, rád by se letos podíval do Ugandy, na Réunion a na lyže do Libanonu. V příštím roce chystá Antarktidu a láká ho Kolumbie. U Spolka jsou v bucket listu Galapágy, Namibie, Faerské ostrovy a v září se chystá na desetidenní expedici do Grónska.
Co vám na pražském letišti chybí?
J. S.: Chybí hned řada linek. Mluví se o Vietnamu, Indii nebo Etiopii, ty jsou víceméně na spadnutí. Problém je v tom, že je celosvětově nedostatek letadel a dopravci už tak nezvládají krmit poptávku. Například do USA se zatím nelétá celoročně, protože poptávka od října do března je slabá. V Praze chybí čínští dopravci, zatím létá jen Hainan. Uvidíme, jestli se domluví China Eastern nebo další aerolinky, které mají silnou síť v Asii a umožňují pokračovat dál. Naopak se začalo létat na Tchaj-wan a přichází i druhý dopravce. Naopak Jižní Amerika je zatím nereálná, poptávka je malá. Je také škoda, že Praha nemá síťového dopravce, kterým dřív bývaly ČSA. Kdyby sem přišel třeba LOT, situace by byla úplně jiná, ale nejspíš se to nestane. Naopak dopravci z Afriky nebo Asie by mohli přinést svěží vítr – nejen v destinacích, ale hlavně v cenách.
Ceny letenek už loni výrazně padaly.
J. S.: Když loni do Prahy přišly aerolinky jako Etihad, Condor nebo Air Arabia, výrazně zamávaly s cenami letenek. Směrem do Asie tlačí ceny dolů Etihad, v případě Condoru pak jde o lety do Severní Ameriky a Afriky. Letenky do New Yorku se dnes dají sehnat i za 6000 korun, běžně stojí osm až devět tisíc. To dříve bylo úplně nemyslitelné. Průměrné ceny spadly zhruba o 20 procent, nejnižší akční ceny dokonce i více než o 40. Když započítáme inflaci, z Prahy se dnes létá nejlevněji v historii.
M. P.: Pokud jde o další vývoj cen letenek z Prahy, nemůžeme být nenasytní. Poslední rok ceny klesají a můžeme jen doufat, že to nějakou dobu vydrží. Dřív platilo, že nejlevnější je cestovat odkudkoli, jen ne z Prahy. Teď se to otočilo.
Chybí něco pražskému letišti z pohledu komfortu?
J. S.: Problém je doprava na letiště – v každém menším městě už jezdí vlak na letiště, ale v Praze pořád ne. A moc se nemluví ani o vyzvedávání na příletech, které je pro lidi extrémně nepřívětivé. Je to džungle. Navíc se zkrátila doba na vjezd – 100 korun za průjezd letištěm a prakticky se to nedá stihnout.
Vidíte ale na číslech, že lidé místo Vídně nebo Mnichova létají víc z Prahy?
M. P.: Ano. Z Prahy dlouhodobě létá zhruba 80 procent lidí a tento podíl se nyní ještě zvyšuje. Kvůli úspoře pár tisíc korun už lidé nejsou ochotní jezdit do Vídně, Mnichova, nebo dokonce Frankfurtu. Rozhodující je pohodlí. Ceny se navíc vyrovnaly a v mnoha případech je Praha dokonce nejlevnější.
Platily někdy triky typu vyhledávání letenek skrz anonymní režim nebo nejlevnější letenky v úterý a ve čtvrtek?
J. S.: Až na výjimky to byly mýty. Naceňování dnes řídí AI a algoritmy jsou úplně jinde než dřív. Aerolinky chtějí zaplnit letadlo do posledního místa – prázdná sedačka je to nejhorší, co se jim může stát. Tento složitý algoritmus dokáže trefit cenu na euro přesně, aby se letadlo naplnilo. A nezáleží na tom, jestli je úterý, nebo pátek. Lepší je držet se základních principů: kupovat letenku v předstihu, ideálně dva až tři měsíce před odletem. U exponovaných termínů, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce, koupit letenku hned, jakmile vím, že chci letět. Aerolinky totiž vědí, že tyto termíny budou stoprocentně vyprodané. To samé platí pro sportovní nebo kulturní akce – tam je potřeba řešit letenky dřív, než se to dostane do marketingu.
Když fotbalová Sparta Praha v minulé sezoně dostala v losu skupiny Ligy mistrů Manchester City, ceny letenek okamžitě vystřelily. Sledují to lidé, nebo to řeší AI?
J. S.: Aerolinky na to mají lidi, kteří tyto situace sledují. Vědí, že když zdraží letenky fanouškům, kteří cestují za zápasy svých týmů, na trojnásobek, zaplatí se tím jejich práce na celý rok. Je to cílené.
M. P.: A je to extrémně rychlé. Ceny dokážou vyskočit během pěti minut.
Jak do vašeho byznysu promluví AI? Může vám konkurovat?
J. S.: Pro klienty zatím AI nemá zásadní přidanou hodnotu. Aerolinky chtějí prodávat drahé letenky a dlouhodobě nechtějí, aby si cestovatelé mohli nabídky jednoduše porovnávat. Snaží se vytvářet unikátní balíčky a služby, aby nebyly snadno srovnatelné. ChatGPT pracuje s historickými daty a dokáže říct, jestli je cena dobrá nebo špatná, ale dlouho ještě nepůjde přes AI letenky reálně porovnávat nebo kupovat. Aerolinky a rezervační systémy nedovolí masové stahování dat – pokud se o to někdo pokusí, jednoduše ho odstřihnou.
Vyhledání letenky trvá 30 vteřin, ale robotické prohledávání aerolinky blokují. Konkurenti jako Kiwi nebo Skyscanner fungují na agregovaných historických datech, která ale nemusí být kvalitní. Uživatel klikne a zjistí, že letenka už není dostupná nebo má jinou cenu. AI maximálně spočítá průměr, ale nenajde aktuální anomálii.
Jaký je váš způsob hledání letenek?
J. S.: Dokážeme agregovat obrovské množství dat nejen z Česka. Na základě toho umíme trefit cenovou anomálii. Máme na to „semafor“ – oranžová znamená zajímavé, zelená totální pecku, se kterou můžeme jít ven.
Děje se to ještě často?
M. P.: Mnohem více než třeba před rokem nebo dvěma. Když tu nebyla konkurence, ceny byly vysoké a aerolinky neměly důvod dělat akce. Největší změna přišla loni. Průměrná cena letenek sice klesla, ale nejvíc spadly ty nejnižší možné ceny. Letenka do New Yorku spadla v průměru z 18 tisíc na 15 tisíc, ale dřív se pod 15 tisíc skoro nedala koupit. Dnes v akci seženete zpáteční letenku i za 6000. Znovu se vyplatí sledovat akce, hlavně při otevírání nových linek nebo příchodu nového dopravce.
Jak rychlý musí člověk být, aby levnou letenku ukořistil?
M. P.: Už neexistují klasické chybové tarify. Když dnes vyjde akce, není to o tom, že když to nekoupí člověk do pěti minut, neletí. Většinou má čas klidně během jednoho dne. Výjimkou je třeba turecký Pegasus. Ten dělá promo akce s extrémně omezeným počtem letenek – desetihodinové lety třeba za 2500 korun. Tam je potřeba koupit letenku třeba do dvou hodin.