Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně se děním na semináři dějin umění zabývá už několik měsíců. Foto: Klára Homolová, Deník N
Nedávný konec profesora Ivana Folettiho na Masarykově univerzitě v Brně škola zdůvodnila závěry interního šetření, podle nichž se pedagog dlouhodobě dopouštěl nevhodného chování. Část studentů a zaměstnanců v reakci na to vystoupila na jeho obranu. Deník N nyní mluvil se čtyřmi bývalými a současnými studentkami, které naopak detailně popisují, s jakým chováním z historikovy strany se potýkaly a jak je tato zkušenost poznamenala. Sám pedagog tvrzení studentek rozporuje.
Už v listopadu, krátce poté, co děkanka Irena Radová profesorovi na Masarykově univerzitě přerušila činnost, Deníku N několik studentů i zaměstnanců popsalo opakující se vzorce historikova údajného nevhodného chování.
Česko-švýcarský profesor dlouhodobě čelil internímu šetření univerzitní ombudsmanky, na jehož základě děkanka Radová v minulých týdnech rozhodla, že vyučující na škole skončí.
Podobně jako dotazovaní Deníkem N popsala, že se profesor uchyloval k nátlakovému a manipulativnímu jednání, přenášel osobní spory do výuky, dopouštěl se stigmatizujících či dehonestujících projevů nebo preferenčně zacházel s vybranými studenty.
Obdobné zkušenosti s historikem minulý týden potvrdily zdroje z prostředí semináře dějin umění také serveru Seznam Zprávy.
Mnozí studenti a akademici se za Folettiho – dlouhodobého zástupce vedoucí semináře a šéfa Centra pro studium a popularizaci středověké vizuální kultury (Re:cent) – naopak postavili. Kritizovali jak jeho předchozí suspendaci, tak průběh samotného šetření, vůči čemuž se následně vymezila univerzitní ombudsmanka Eva Janovičová.
Sám profesor nařčení opakovaně odmítá, redakci mimo jiné řekl, že nynější události považuje za „koordinovanou snahu o poškození mé reputace“.
Přečtěte si také
Deník N se i v minulých týdnech zajímal o konkrétní podobu profesorova údajného chování, jímž děkanka odůvodnila jeho suspendaci a posléze i konec na univerzitě. Redakce proto v uplynulých dnech hovořila s některými dalšími svědky, kteří se zúčastnili interního šetření ombudsmanky.
Čtveřice studentek Deníku N detailně vylíčila svoji zkušenost s profesorem, některé z nich popsaly také psychické potíže, s nimiž se následně musely vyrovnávat.
„Pokus získat mě na svoji stranu“
Tereza nikdy nebyla součástí Folettiho nejbližšího okolí. Říká, že pod profesorem prošla jedním povinným předmětem a zúčastnila se jedné z jeho exkurzí. O to víc ji překvapilo, když se s ní kunsthistorik chtěl před několika měsíci napřímo spojit.
„Během prázdnin mi od pana profesora přišel e-mail, v němž mě žádal o mé telefonní číslo. Dopředu jsem nevěděla, o co se jedná, čekala jsem, že půjde o nějakou studijní záležitost, případně pracovní příležitost. Deset minut poté mi volal,“ přibližuje s dovětkem, že se hovor odehrál ve večerních hodinách.
Pedagog jí však podle jejích slov předestřel zcela jiné téma: „Hned na začátku na mě vychrlil, že je mu hrozně, je úplně rozebraný a má chuť skočit z mostu. Tvrdil, že proti němu vedení katedry intrikuje a pomlouvá ho a že se to rozhodl řešit.“
Studující v textu vystupují pod pseudonymem, kvůli citlivosti tématu si přáli zůstat v anonymitě. Redakce však jejich identitu zná.
„Vysvětloval, že se ozývá mně, protože i když se věnuji jiným tématům s jinými vyučujícími, zná mě jako studentku, která prý věci vidí realisticky, je čestná a nehraje si na žádné skupinkování,“ vypráví Tereza.
„Zmínkou, že patřím do jiné výzkumné skupiny, už se však z mého pohledu sám rozdělování studentů dopouštěl. Zároveň tím ve mně chtěl vyvolat pocit výjimečnosti a oddělit mě od mé skupiny,“ líčí, jak pedagogova slova chápala.
Podle Terezy na ni Foletti v telefonátu postupně vyzkoušel několik manipulačních technik, a pokoušel se ji tak ovlivnit v probíhajícím šetření.
Právě o podezření z ovlivňování šetření s Deníkem N už dříve mluvila také děkanka Radová, když loni hájila rozhodnutí přerušit profesorovi činnost. Podezření se podle ní posléze ukázalo jako oprávněné.
„Přijde mi příznačné, že mi telefonoval, aby nikde nebyla dohledatelná naše komunikace. Během telefonátu mi lhal a zatajoval informace, zároveň se ze mě návodnými otázkami snažil dostat informace,“ tvrdí dále Tereza.
Přečtěte si také
Neděláme hon na čarodějnice. Mohlo být ohroženo šetření, hájí děkanka suspendaci známého profesora
„Neřekl mi, že on sám je vyšetřován, přestože o tom už v tu chvíli musel vědět, jak mi později potvrdila ochránkyně práv. Řekl mi jen, že on sám podává stížnost a že ombudsmance předal seznam lidí, kteří by některá jeho tvrzení mohli potvrdit. Tvrdil, že na něj napsal i moje jméno a volá mi proto, že by mě ombudsmanka mohla brzy předvolat, tak abych nebyla překvapená.“
Deník N má k dispozici jak e-mailovou konverzaci, která předcházela telefonátu mezi profesorem a Terezou, tak výpis z hovoru potvrzující čas a skutečnost, že volajícím bylo skutečně pedagogovo číslo.
Hovor a jeho detaily prý Tereza o několik týdnů později probírala s dalším člověkem z prostředí semináře dějin umění, což Deníku N potvrdil i dotyčný.
„V konverzaci (s profesorem Folettim, pozn. red.) také zaznělo, že kdybych měla s nějakým vyučujícím problém, mohl by zařídit, aby neseděl ve státnicové komisi. Brala jsem to z jeho strany jako pokus získat mě na svoji stranu, jako nabídku protislužby, abych u ombudsmanky vypovídala v jeho prospěch,“ doplňuje Tereza.
Poté, co situaci probrala se zmíněným člověkem z katedry, se nakonec sama obrátila na univerzitní ochránkyni práv a svoji zkušenost s Folettiho jednáním jí popsala.
Zároveň se prý dozvěděla, že ji profesor navzdory svým slovům na žádný seznam možných svědků nezapsal.
„Přemýšlela jsem pak nad tím, jestli já nejsem důvod, proč byl profesor později suspendován. Po celou dobu šetření jsem měla výčitky svědomí, že by si tento člověk kvůli mně mohl brzy hledat novou práci i nové bydliště, ačkoliv mi volal, že potřebuje moji podporu,“ popisuje Tereza protichůdné pocity, které podle ní nebylo jednoduché zpracovat.
„Vzhledem ke všem informacím, které o panu profesorovi vypluly na povrch, si ale už dnes svoje rozhodnutí nevyčítám.“
„Přemýšlela jsem, jestli si nezlomit nohu“
Že na nich profesorovo chování zanechalo vážné následky, popsala Deníku N dvojice studentek Petra a Marta, s nimiž redakce hovořila i loni na podzim. Nyní po skončení šetření však svůj příběh vylíčily detailně – jako jediné z dotazovaných společně.
V roce 2017 se zúčastnily několikaměsíčního experimentálního projektu Stěhovaví historici umění, kdy spolu s dalšími studujícími putovaly čtyři měsíce po Francii a Švýcarsku. Na pěší pouti vedené Folettim tehdy účastníci zblízka studovali tamní středověké památky, projekt se následně těšil uznání odborné i laické veřejnosti.
Přečtěte si také
„Jsem zaskočen a otřesen.“ Známý profesor čelí v Brně šetření, děkanka ho suspendovala
Podle Petry a Marty však výpravu doprovázelo profesorovo nepřístojné chování vůči některým účastníkům.
„Pochodu se zúčastnilo deset studentů, z toho osm žen a dva muži, a dále profesor Foletti a jeho žena (ta na filozofické fakultě a v Re:centu rovněž působí, pozn. red.). Všichni jsme od začátku byli silně závislí na profesoru Folettim jak institucionálně – například ve smyslu udělení kreditů potřebných pro postup do dalšího semestru –, tak v dalších ohledech přímo na místě,“ říká Petra.
„Profesor totiž pracoval s tím, že jsme na pochodu součástí komunity, a tak se na jednu hromadu daly například i peníze všech účastníků, čímž zároveň kontroloval, za co přesně se utrácí. Když si člověk ‚za své‘ pořídil například kafe, začal mu to Foletti přede všemi vytýkat. Složité bylo nakupovat za své třeba i menstruační potřeby,“ vypráví.
Podle Marty profesor akci původně rámoval tak, že účastníky projektu nechce rozlišovat podle toho, kolik do společné kasy přispěli. „Pamatuju si, že bylo řečeno, že každý dá tolik, kolik může. U každého se částka lišila – mělo se jednat o solidární gesto, aby byl projekt přístupný všem,“ líčí studentka.
„Až na pochodu jsme se ale dozvěděli, že existovala jakási ‚plná cena‘. Kdo ji nezaplatil, tomu bylo posléze vyčítáno, že například nesouhlasí s určitým skupinovým rozhodnutím, když ani nevložil do projektu maximum, nebo že si kupuje určité věci za vlastní peníze.“
Závislost na profesorovi se pak podle Marty projevovala i v dalších ohledech: „Například silně doporučoval nepoužívat telefony, a to až do té míry, že jsme si je používat opravdu prakticky netroufli a rodině ke konci projektu telefonovali jen tajně.“
„Neměli jsme tedy moc kontaktu s vnějším světem a zároveň byl profesor jedním z mála, kdo mluvil plynně francouzsky. Odjet z projektu bylo prakticky nemožné – nejen kvůli skupinovému tlaku, ale i proto, že nám chyběl nabitý telefon či mapa. Trasu pochodu totiž většinou určoval sám profesor, případně s doktorandem. Ostatní se museli spíš podřizovat,“ poznamenává.
Poslední měsíc pochodu se profesor vůči Martě choval podle jejího vyprávění obzvláště nevhodně: „Nakonec se se mnou přestal bavit nejen on, ale také další účastníci. Tedy aspoň veřejně. Občas se se mnou bavili tajně a přiznávali mi, že je Foletti od povídání se mnou odrazuje. Byla jsem v jeho nemilosti, aniž jsem věděla proč.“
Kritiku Foletti podle Marty i Petry často odbýval slovy „věděli jste, do čeho jdete“. Odkazoval se na dřívější exkurze a krátkodobé pochody, kterých se zúčastnily.
Mnohé praktické aspekty projektu ale Foletti podle obou studentek zaváděl až během pochodu – šlo podle nich například o vynucené hodiny ticha nebo nutnost jíst výlučně společně.
Marta Deníku N popsala, že kvůli profesorovu chování později vyhledala odbornou pomoc. Petra pak líčí, že z Folettiho jednání na zahraničním pobytu byla „psychicky na dně“ – z pedagogovy strany podle svých slov čelila i pomluvám, které roznášel mezi další účastníky.
„V poslední fázi pochodu už jsem přemýšlela tak, že by možná stálo za to si třeba zlomit nohu a mít objektivní důvod odtamtud odjet, který nebudu muset dlouze komunikovat. Kdybych odjela ‚jen tak‘, vím, že bych si nedokázala toto rozhodnutí obhájit tak, aby to profesor přijal,“ vysvětluje.
Po konci pochodu se prý profesor choval k Petře opět vstřícně, tak jak byla zvyklá před francouzsko-švýcarskými cestami.
„Byl zase hrozně hodný, milý a byla jsem ráda, že to zase může být dobré. Trvalo pak asi půl roku, kdy jsem s lidmi probírala cestu a zážitky, abych si definitivně uvědomila, že nic v pořádku není, a začala jsem se vymaňovat ze závislosti na profesorovi,“ uzavírá.
Pracovní přetížení
Svůj příběh Deníku N vylíčila také Lenka.
„Hned v prvním semestru strhl mou pozornost ke středověku, přestože jsem se o něj nikdy dřív nezajímala. Prezentoval vše vyhroceným, až divadelním způsobem, který byl zároveň fascinující. Všichni spolužáci v ročníku včetně mě jím byli do nějaké míry okouzleni. Od začátku se o něm mluvilo více než o komkoliv z pedagogů,“ popisuje své počáteční dojmy z profesora.
„Jste v novém prostředí, hledáte nové přátele a kolektiv, do kterého se chcete zařadit, což je zranitelný moment,“ pokračuje ve svém vyprávění.
Tak jako řada jiných studentů, kteří se během studia s profesorem setkali, se dostala do Folettiho užšího okruhu. Podílela se na akcích, které se odehrávaly pod hlavičkou „jeho“ Re:centu, čímž se kunsthistorik stal nejen jejím vyučujícím, ale i nadřízeným v práci.
Zároveň si začala uvědomovat, že zpočátku jí blízký pedagog klade na své okolí nezvykle vysoké množství studijních i pracovních požadavků.
„Všichni mí blízcí spolužáci, potažmo nejbližší školní okolí jsme byli nějak ‚lapeni‘, takže jsme se vzájemně utvrzovali, že je vše v pořádku. Pak ale přišel vnější apel. Důvod, proč jsem nikdy zcela nepropadla kultu osobnosti, který kolem sebe Foletti budoval, byl mimo jiné můj tehdejší přítel a další kamarádi, kteří mě přesvědčili, že to, co po nás chce, není standardní,“ vypráví.
Přečtěte si také
Postupně jí začalo vadit i další Folettiho chování. Zmiňuje například podle ní nezdravou blízkost vůči některým studentům, s nimiž podle její i dalších výpovědí úzce probíral své i cizí osobní záležitosti, případně před nimi kriticky mluvil o jiných studujících.
Samotnou Lenku však z dlouhodobého hlediska poznamenaly především profesorovy – dle jejích slov příliš vysoké – nároky.
„Šlo o přehnanou motivaci do brutálního pracovního nasazení. Lidé trávili klidně dvanáct hodin v knihovně. S tím se pojilo odřezávání lidí od rodin a vnějších vztahů. Získal veškerý jejich čas, včetně osobního. Přesvědčil všechny, že akademická dráha a studium je to jediné, čemu by se lidé měli věnovat,“ míní Lenka.
„Věřím, že on sám to takto opravdu má. Do toho ale strhává nepřirozeným způsobem další lidi, vůči nimž je navíc v mocenské roli, neustále vás hodnotí. Je u vašich zkoušek od přijímaček až po státnice. Určuje, kdo jede na Erasmus, sedí také v oborové radě,“ připomíná výčet dřívějších historikových pozic.
Kromě velké moci nad univerzitním životem studujících navíc Foletti podle Lenky i dalších dotazovaných využíval svých přirozených přesvědčovacích schopností. Dopouštěl se podle ní ale také fyzického kontaktu, který vnímala jako nevhodný.
„Velmi často se v knihovně fakulty dělo, že přišel k vám, sáhl vám shora na rameno nebo na temeno hlavy. Ptal se, co studujeme, a řekl, že potřebuje s něčím pomoct,“ zmiňuje.
„Chtěl různé věci, od drobných úkolů jako nachystání občerstvení nebo mytí nádobí na večírku až po editaci textu, mailu nebo korespondence. Postupně vás zahrnul různými požadavky. Nakonec jste skončili u grantových projektů, ze kterých se nedalo jen tak vyvázat. Žádný jiný profesor si vás tak moc ‚nezaháčkuje‘.“
„K nevhodnému kontaktu se uchyloval i za zavřenými dveřmi na individuálních konzultacích, kde vám zároveň vyprávěl o vaší jedinečnosti a o tom, o kolik jste lepší než ostatní spolužáci. Takto s vámi dokázal silně manipulovat,“ míní Lenka.
„Kdo zvládl jeho prosby odmítnout, odmítl. Příliš často se to však nedělo. Tlak z jeho strany byl neúměrný a přesahoval to, co sama univerzita nastavuje. Mladé lidi Foletti přetváří ve workoholiky. Nemyslím si, že byste měl odejít z vysoké školy a být traumatizován na několik let dopředu,“ podotýká s dovětkem, že nadměrné vytížení z profesorovy strany se podepsalo i na jejím stavu.
„Byla jsem z něj v enormním stresu. Během času, co jsem pod ním studovala, se mi zhoršil zdravotní stav, prohloubily se některé problémy, které jsem měla už předtím. Nejen fyzické, ale také psychické. Řešila jsem jeho osobnost a strach, který z něj dodnes mám, na terapiích.“
Přestože si od něj v pozdější fázi studia držela odstup, věděla prý, že po dobu, co bude profesor na škole, nemůže ve studiích pokračovat a zároveň se kontaktu s ním zcela vyhnout.
„Dlouho jsem se nemohla srovnat s tím, že kvůli němu nemohu na univerzitě pokračovat, že už vedle něj nezvládnu působit, aniž mě bude srážet dolů, jako se to dělo lidem kolem mě,“ uzavírá své vyprávění.
Profesor má i silné zastání
Už v předchozích textech Deník N popsal, že profesorova suspendace i jeho nynější konec na škole vyvolaly ze strany části studentů a akademiků také ostrou kritiku.
Někteří redakci už na podzim popsali, že se z Folettiho strany s žádným nepedagogickým chováním nesetkali. V reakci na závěry šetření pak pracovníci Re:centu, který Foletti vedl, Deníku N zaslali prohlášení, v němž zjištění univerzitní ochránkyně práv zpochybňovali.
Kritizovali postup ombudsmanky i děkanky a označili ho za „nebezpečný precedens, na jehož základě bude možné poškodit osobnost i kariéru kohokoliv na MU“.
Přečtěte si také
Vůči událostem okolo profesora se ohradilo také osmnáct současných i bývalých studujících, kteří si stěžovali, že „v průběhu šetření a následujících událostí byli postaveni do pozice loajálních, privilegovaných, až zmanipulovaných studentů bez vlastního úsudku“.
Profesor podle nich dlouhodobě čelil „démonizaci“ své výuky, podepsaní rovněž obhajovali navazování neformálních vztahů s ním. Filozofická fakulta podle nich zcela selhala v řešení konfliktní atmosféry na pracovišti, podle některých v řadě ohledů selhal i samotný institut univerzitní ochránkyně práv.
Průběh šetření podle nich vyvolal „velké pochybnosti“ o jeho nezávislosti.
Ombudsmanka Janovičová kritiku naopak odmítla. Šetření podle ní předpojaté nebylo, jeho závěry se podle ní opírají o konzistentní, opakovaně ověřená zjištění napříč zdroji a o kontext celé situace. Nikomu podle ní nebyl upírán vlastní úsudek a ke všem bylo přistupováno vždy s respektem.
Za profesorovou suspendací i rozhodnutím o jeho konci si stála také děkanka Radová.
Foletti: Sám jsem podal stížnosti
Sám Foletti už v minulosti uvedl, že si není vědom přečinu vůči etickému kodexu či jakéhokoli jiného morálního pochybení.
Také v nynějším vyjádření, které Deníku N poskytl, tvrzení redakcí dotazovaných studentek odmítá.
Popírá například skutečnost, že by nepřiměřeným způsobem zasahoval do tehdy probíhajícího šetření.
„Pokud se nemýlím, ve veřejném prostoru zůstává opomenuta skutečnost, že jsem k rukám ombudsmanky sám podal tři oznámení týkající se poškozování mé osoby na pracovišti, z čehož dvě oznámení jsem podal předtím, než jsem byl seznámen s obviněním proti mé osobě,“ připomíná, že si sám u ochránkyně práv Janovičové na atmosféru na škole stěžoval.
Kunsthistorik Ivan Foletti (vlevo) před lety získal ocenění za přínos v oblasti vědy od Jihomoravského kraje. Vpravo je tehdejší hejtman Bohumil Šimek. Foto: Václav Šálek, ČTK
Kromě toho podal stížnosti jak na postup děkanky, tak ochránkyně práv. Mluvčí Masarykovy univerzity Radim Sajbot minulý týden sdělil, že první ze stížností Kontrolní odbor rektorátu vyhodnotil jako nedůvodnou, druhou stále prověřuje.
„Kontaktoval jsem tedy několik studujících a kolegů s otázkou, zda by byli ochotni svědčit v rámci mých podání,“ připouští Foletti. „Při těchto telefonátech jsem těmto studujícím pochopitelně sdělil jak kontext šetření, tak svá oznámení a také jsem s některými hovořil o svém aktuálním rozpoložení. Žádný předpis MU toto jednání nezakazuje ani nepřímo nevylučuje.“
„A že bych tímto jednáním nekale a proti předpisům ovlivňoval probíhající šetření, to odmítám. Mám plné právo se bránit a v rámci platných předpisů Masarykovy univerzity jsem tak činil,“ stojí v závěru jeho odpovědi na otázku, zda se loni v létě pokusil ovlivnit šetření tím, že kontaktoval jednu ze studentek.
„Netušil jsem, kolik kdo přispěl“
K projektu Stěhovaví historici umění podotýká, že pro studenty byl „psychicky náročný a přirozeně ho doprovázel i fyzický diskomfort způsobený okolnostmi“.
„Například počasím, náročností trasy či eventuální nedostupností otevřeného obchodu. Jednalo se o speciální experimentální projekt pouti, jehož právě i diskomfort byl od samého počátku příprav výslovně avizován. Všichni účastníci a účastnice s touto specifickou a vysokou náročností byli předem plně seznámeni. Zřejmě to také byl jeden ze silných důvodů, proč projekt sklidil tak obrovskou vědeckou i laickou pozitivní pozornost,“ míní historik.
Svou roli vedoucího výpravy vnímá jako „náročnou“. Přestože v některých momentech musel ze své pozice rozhodnout sám, snažil se prý odpovědnosti delegovat a zásadní rozhodnutí se podle něj přijímala demokraticky.
„Že jsem účastníky údajně soudil na základě finančního příspěvku či že studující neměli k dispozici vlastní finance, to je další snadno prokazatelná nepravda. Během projektu samotného jsem netušil, kolik kdo na projekt přispěl,“ tvrdí také.
„V šetření ochránkyně práv lze dohledat výpis ze společného účtu a ten jednoznačně prokazuje, že mezi těmi, kdo přispěli nejméně, byly osoby, se kterými jsem si v rámci projektu lidsky rozuměl nejvíce, což jednoduše a objektivně vyvrací toto obvinění,“ argumentuje Foletti.
Na stranu profesora se ve vyjádření zaslaném Deníku N postavila také čtveřice účastníků pochodu, včetně Folettiho ženy.
„Projekt byl ambiciózní, v mnoha ohledech obohacující, ale také fyzicky a psychicky obtížný. Údajná pochybení profesora Folettiho během projektu, na něž jsme byli ochránkyní práv podrobně dotazováni, považujeme za dezinterpretaci událostí vytržených z kontextu za účelem poškození profesora,“ píšou.
Kritiku směřující k náročnosti vlastní výuky pak Foletti odmítá s poukazem na statistiky úspěšnosti studentů v jeho předmětech, kterou redakci poskytl. Z ní vyplývá, že v povinném předmětu Epochy dějin umění II postupně rostl počet studentů, kteří kurz zdárně zakončili – ze sedmdesáti procent v roce 2019 se úspěšnost vyšplhala na pětadevadesát procent na podzim 2024.
V dalších předmětech vedených profesorem dosahuje úspěsnost studentů dle přiložené tabulky ve většině případů sta procent. „Jak dokazují přiložené statistiky, má výuka je srovnatelně náročná s výukou mých kolegů,“ doplňuje k tomu.
Obdobně hovoří i o práci pro Re:cent: „Na úplném začátku jeho existence byla práce občas intenzivní, protože jsme s omezenými prostředky začínali sérii nových aktivit. Nicméně část práce pramenila i z toho, že někteří zaměstnanci, například tehdejší grafička, realizovali své (umělecké) ambice, tedy pracovali nad požadovaný rámec, prostě ze zájmu a nadšení.“
„Začínali jsme na ‚zelené louce‘ a učili se jednotlivé procesy nastavovat. Uzávěrky časopisu nebo odesílání knih do tisku byly hektické. U projektově orientovaného pracoviště jsou pochopitelně hektičtější uzávěrky projektů, obdobně jako na dalších špičkových akademických a výzkumných pracovištích,“ vysvětluje dále.
„Podle srovnání, které mám k dispozici z pravidelného osobního sdílení s jinými vedoucími výzkumných skupin z řady dalších různých oborů, vím, že tempo na našem pracovišti bylo srovnatelné s dalšími, ve kterých pracují špičky svých oborů,“ dodává pak na podporu svých tvrzení.
Podle svých slov si neuvědomuje případ, kdy by se náročnost práce podepsala na zdraví některého ze studentů.
„Podotýkám, že teprve v posledních letech je téma psychického zdraví studentstva mnohem diskutovanější, než tomu bylo dříve. Je proto výzvou pro celou akademickou obec hledat rovnováhu mezi kvalitativními standardy vzdělání a vytvářením bezpečného prostoru pro studující. Sám jsem se o to intenzivně zasazoval jako garant povinných kurzů,“ líčí Foletti.
Odmítá také obvinění ze zneužívání svého postavení.
„Stejně tak jsem se nikomu nemstil,“ řekl s poznámkou, že o něm někteří kolegové a studující na semináři dějin umění roznášeli pomluvy.
„Nemohu vyloučit, že jsem na tyto pomluvy reagoval, ale vždy šlo o obranu. V tomto kontextu jsem mohl o něčím jednání hovořit kriticky, na čemž však neshledávám nic natolik špatného, aby to bylo důvodem k ukončení pracovního poměru. Přičemž zároveň vylučuji, že jsem o někom ‚roznášel pomluvy‘,“ dodává historik.
Foletti na Masarykově univerzitě působil od roku 2011. Velkého vlivu požíval především na filozofické fakultě, významně se však zapojil i do univerzitního dění. Například v roce 2019 stál v čele komise pro volbu kandidáta na funkci rektora. Ve stejném roce také obdržel Cenu Jihomoravského kraje za přínos v oblasti vědy.
Stručně
Suspendace a následný konec profesora Ivana Folettiho na Masarykově univerzitě vyvolaly bouři na brněnské filozofické fakultě.
Část studujících i zaměstnanců se postavila na historikovu stranu a zpochybnila více než rok trvající šetření, na jehož základě děkanka rozhodla o Folettiho konci na škole.
Několik svědků naopak už na podzim Deníku N popsalo nevhodné chování, jakého se podle nich profesor dopouštěl.
Nyní Deník N přináší detailní svědectví celkem čtyř lidí.
Foletti jakékoli provinění opakovaně odmítá.
Investigativní práci Deníku N podporuje grant Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.