sportovní reportér
Pro předplatiteleFotbalExkluzivně26. 3. 2026
info
Redaktor Deníku v rozhovoru s rozhodčím, který odhaluje mafiánské praktiky v českém fotbale.
Rozhodčí, který řídil „cinklé“ zápasy v jednom z regionů nejvíce zasažených obří fotbalovou aférou, Deníku do detailu popsal fungování sázkařské chobotnice na Moravě – od částek, které za splnění zadání inkasoval, až po hrozivé následky, pokud zápas podle podaných sázek nedopadl.
Za stůl v kavárně nákupního centra se posadí obyčejný, ničím nevyčnívající chlapík. V týdnu zaměstnanec, o víkendech fotbalový rozhodčí. Na Moravě pískal nižší soutěže i v letech 2022 až 2024, kdy se hrály zápasy, jichž se týkala úterní policejní razie.
„Odhodlal jsem se promluvit o machinacích se zápasy proto, že to prasklo. Když jsem neměl odvahu to udělat tehdy, tak tedy teď, kdy se už o sázení na fotbal mluví veřejně,“ řekne arbitr, pískající nižší soutěže dodnes.
Mluví věcně, s pohledem přímo do očí. Je znát, že myšlenky má v hlavě racionálně srovnané.
Na stole jsou káva a cappuccino a diktafon zaznamenává často až děsivá slova, jasně dokazující, že ve výslechových místnostech policie mohl v úterý reálně skončit i on.
Účastnil jste se jako rozhodčí zápasů, jejichž pozadí nyní policie a Etická komise FAČR rozplétají?
Ne, žádné „svoje“ zápasy jsem mezi nimi neviděl.
O jaká utkání šlo ve vašem případě?
Osobně mám zkušenost s běžnými přátelskými zápasy na Moravě, nebo mistrovskými zápasy třetí a čtvrté ligy, případně přátelské zápasy týmů čtvrté a páté ligy. Hrály se na Startu Brno, na Tatranu Bohunice, děly se i v Brně, když tam Znojmo hrávalo přáteláky s rakouským soupeřem. Při nich byl scénář úplně stejný.
To znamená jaký?
Všechno se řeší v den, kdy se zápas hraje. Postup je takový, že mě jako rozhodčího kontaktuje člověk, který mi sdělí, co se v zápase má dít. Kontakt proběhne na základě delegace na utkání, kterou on si nějak zjistí, a spojí se s jedním z trojice delegovaných rozhodčích, aby zjistil, jestli má zájem.
Pokud ano, co následuje?
Osobní schůzka někde po cestě na zápas u kafe, kde už je konkrétně sděleno, jaký má mít zápas scénář. Nejčastěji šlo o to, že v prvním poločase musí padnout dva góly, jedno na kterou stranu, a na konci musí vyhrát jeden z týmů, na který je vypsaný vyšší kurz.
Kdo byl tím člověkem, který vás s nabídkou kontaktoval?
Pan Jakub Prokeš.
Kdo je Jakub Prokeš
Hráč malého fotbalu a představitel agentury CZ Spieler, která zprostředkovává angažmá hráčů v zahraničí, se v zákulisí pohybuje dlouhodobě. Už před sedmi lety se jeho jméno skloňovalo v souvislosti s velkou aférou, rozpoutanou odhalením machinací se sázením na zápasy. Týkala se tehdy druholigového 1. SC Znojmo a Prokešovi přímá účast prokázána nebyla, oficiálně byl viníkem tehdejší majitel klubu Goran Spahič.
Tedy hráčský agent, manažer různých klubů na Brněnsku a hráč malého fotbalu, jehož působištěm je fotbalové zákulisí. Od čtvrtka je z rozhodnutí soudu ve vazbě. Jak dohoda s ním probíhala?
Standardně během rána nebo dopoledne v den zápasu řekl svůj scénář. Pokud rozhodčí souhlasil, tak pan Prokeš řekl, že musí všechno zařídit v zahraničí. Tam se v sázkovce vypíše zápas jako sázková příležitost, lidi na ni sází a on jde „do protivky“ na vyšší kurz. Rozhodčím slíbí nějakou částku a zároveň jim řekne, ať se do vývoje zápasu pokud možno nepletou, protože na každé straně jsou jeden nebo dva hráči, kteří mají také odměnu za to, že zařídí, aby všechno dopadlo, jak má.
Takhle to k zařízení výsledku stačí?
V zápasech, které jsem pískal, to standardně fungovalo tak, že hráč zařídil pokutový kop proti svému mužstvu, nebo, pokud to byl brankář, tak pustil hloupý gól. Tak zařídili, aby padl požadovaný počet gólů. Většinou o sobě tito hráči věděli. Co jsem se doptával, tak měli 500 euro za chybu, kterou udělali. Zažil jsem v moravských zápasech, že hráč zakopl nebo špatně rozehrál, a byl jsem i na zápase, kde obránce třikrát za sebou nahrál soupeři, aby dal gól.
Šlo primárně o počet vstřelených gólů, nebo o výsledek?
Oboje. Pan Prokeš řekl, že když vyjdou v prvním poločase góly, tak v druhém poločase musí vyhrát jeden z týmů, a to býval ten, na který byl vyšší kurz. Podle toho se hrál ten druhý poločas.
Co jste pro to měl udělat vy?
Funguje to tak, že mezi 15. a 30. minutou dal pan Prokeš na hřiště signál, že sázka běží. Co si vybavím, tak si třeba nasadil bílou čepici a stál u jednoho z rohových praporků. Ve chvíli, kdy si tu čepici nasadil, věděli hráči a rozhodčí, že akce běží, a pak to bylo v rukou hráčů. Rozhodčí nic moc dělat nemusel, ale měl pokyn, aby se do toho hráčům nepletl.
Co to znamená?
Rozhodčí věděl čísla hráčů, s nimiž je všechno domluvené. Měl si dávat pozor, až budou v pokutovém území, a zapískat, jakmile budou někoho držet za ruku nebo za dres. Nebo nepískat, pokud to bylo naopak. Standardně to bylo vždy v rukou hráčů a rozhodčí měl všimné za to, že se jim do toho nepletl. Nemusel někoho zaříznout nebo něco lámat přes koleno. Zainteresovaný hráč věděl, kdy má udělat chybu, a tak ji udělal.
Mohl tedy zápas proběhnout obvyklým způsobem, že si nikdo nevšiml, o co v něm jde?
Maximálně se stalo, že diváci nadávali hráči, že udělal chybu, jakých se ale během sezony dopustí X hráčů. Podle mě devět z deseti zápasů proběhlo úplně standardně a málokdo si všiml, že je něco jinak.
Stávaly se však i chyby, jako třeba špatné rozehrávky před prázdnou bránou, které vypadaly okatě.
Pamatuji si utkání, kdy výsledek pořád nebyl na světě a v 90. minutě už hráči byli nervózní, že se blíží konec. My rozhodčí jsme věděli, kteří hráči v tom jedou, a ti se tak okatě snažili udělat pokutový kop, že to bylo až trapné. Z pozice rozhodčího je ale velmi nesnadné do toho vstupovat, protože všechno je dnes na kamerách a na záznamech a rozhodčí si těžko může vymyslet penaltu úplně z nuly, protože by pak byl trestaný.
Za co tedy dostal peníze?
Tohle bylo takové držhubné, aby se do zápasu moc nepletl, nedejbože aby nechyboval tak, jak to nebylo v zájmu sázky. Na to bylo potřeba dát si pozor. Nemohlo se stát odpískat na konci zápasu penaltu, která by sázku překazila, protože ji mohl jít kopat někdo, kdo o zadání nevěděl, a dát gól. Zažil jsem i zápasy, kdy v poslední minutě vyrovnal náhradník, s nímž se nepočítalo, a radoval se jenom on. Měl radost, že se trefil poprvé v životě, z třiceti metrů, a je z toho bod. Neměl ani tušení, že právě vyrobil dost velký problém.
Na první pohled vypadá Prokešův systém jednoduše. Je takový i ve skutečnosti?
Je to přesně tak jednoduché. Může jít o stovky zápasů, o nichž člověk neměl tušení, že byly zmanipulované. Ví o tom jenom ti, kteří v tom jedou. Myslím si, že zápasů, které byly takhle realizovány, je velké množství, a teď že vyplavaly jen špičky ledovce.
Dějí se podvody každý víkend v každém hracím kole?
Za podzim nebo jaro, pokud budu mluvit ze své zkušenosti, se zhruba v polovině kol něco takového odehraje. Co říkal pan Prokeš, tak záleželo na tom, jestli se všechno v sázkovce v Číně podaří zorganizovat. Někdo musí ten zápas vypsat, musí ho dát do nabídky, někdo musí za peníze vsadit. Může se stát, že nějaký algoritmus zápas zachytí a z nabídky ho vyhodí, to se pak nic neděje a hraje se normálně. Velký stres to musel být hlavně pro pana Prokeše, protože kdyby se něco nepovedlo, nebo se vsadilo špatně, přišel o peníze on.
Dopadl sázkou „cinknutý“ zápas vždycky podle představ?
Právě že ne. Stávalo se, že se utkání nepovedlo, zejména když ho pískali rozhodčí, kteří nechtěli mít černé svědomí a odmítali to lámat přes koleno. Stalo se, že to hráči nezvládli.
Co se dělo pak?
To pan Prokeš nebyl spokojený, protože jak on, tak zahraniční sázkovka přišli o peníze. Znám kluky, kterým se to stalo, a za těmi pak pan Prokeš jezdil a nutil je podepsat směnky, že mu dluží peníze, o které přišel. Hodně z těchto lidí, jimž se to stalo, pak mělo problémy, on je měl v podstatě v hrsti. Buď museli „splácet dluh“ v jiných zápasech, kde už ale museli pískat, jak bylo potřeba včetně zářezů, nebo směnku splácet penězi. Pan Prokeš uměl být velmi nepříjemný.
Bylo zle?
Byl extrémně protivný a nespokojený. Bylo nám řečeno, že se to musí řešit, protože na tom on prodělal. Jezdil za námi, že se musí podepsat směnka na 50, 100 nebo 200 tisíc korun, o které on přišel. Tímto bylo vyhrožováno a to byl i ten moment, kdy jsem se od něho distancoval.
Vymáhal po vás peníze za zápas, který nedopadl?
Do jedné konfrontace, kdy chtěl po mně a po kolegovi peníze, že mu v zápase proteklo 250 tisíc korun, jsem se dostal. Chtěl podepsat směnku. Řekli jsme jasně, že ne, ať si to řeší s někým jiným, že si vyhrožovat nenecháme.
Věděl jste, kolik v takovém zápase, na který se sázelo, lítá peněz?
V zápasech, které jsem řídil já, bylo slíbeno kolem tří tisíc euro na kabinu rozhodčích, peníze dostávali hráči, něco si určitě nechával pan Prokeš a něco musela mít sázkovka. Dohromady to může být 20 až 30 tisíc euro.
Dříve pluli kapříci a vozila se jablka, dnes se chodí pro peníze do bankomatu
Pokud od nové fotbalové aféry čekáte nové hlášky „Volal Pelta“ nebo „Můžeš mluvit, kamaráde?“, musíme vás zklamat. Nejnovější aféra tuzemského fotbalu, a teď to vypadá, že opravdu největší v jeho historii, češtinu příliš neobohatí. Sázkařská chobotnice a její moravská chapadla jsou jazykově dost slabá. Nevymyslela novou krycí řeč, ale používá nanejvýš staré dobré kapříky a munici - a to ještě zřídka. Mafiáni s krátkým spojením na Asii spoléhají na šifrované aplikace a tak obyčejné věci jako bankomaty či hotovost v obálce.
Jak vás Prokeš vyplácel?
Po cestě domů ze zápasu nám doručil peníze v hotovosti.
Vždycky až po zápase?
Vždycky. Nezažil jsem nikdy, že bychom peníze dostali dopředu.
Jak dlouho po zápase jste odměny dostávali?
V den zápasu, pár hodin po něm.
Zpozdil se někdy s vyplacením?
Nikdy. Pan Prokeš, pokud něco řekl, tak to dodržel.
Vyplácel stejným způsobem i hráče?
U toho jsem nikdy nebyl. Nám byla jen oznámena čísla hráčů na obou stranách. Řekl nám: tihle hrají s tebou, dívej se na ně, když budou v pokutovém území, oni udělají přestupek. Jak se s nimi vyřizoval já nevím. Myslím si, že šlo o jeho kamarády a známé; proto se konkrétní jména hráčů v různých případech opakují.
Měli jste s Jakubem Prokešem obvyklá místa, kde jste se scházeli?
Jestli myslíte něco jako byla slavná benzínka na Vyškovsku, kde se domlouvaly zápasy v dřívější aféře, tak žádné takové u nás neexistovalo. Domlouvali jsme se zápas od zápasu. Pan Prokeš vděl, kudy na zápas pojedeme, a potkali jsme se někde na cestě, nebo za některým z rozhodčích zašel na firmu a řekli si, že půjdou na kafe. Další možností byl hovor přes zašifrovanou aplikaci Signal. Řekl, ať si ho dám do telefonu, a volali jsme si přes Signal.
Takže ho máte v mobilu?
Měl jsem, už ho tam nemám.
Jak je možné, že si člověk, který s relativně malou agenturou doporučuje hráče do Rakouska, nebo se pohybuje jako sportovní manažer s oddílech třetí a čtvrté ligy, vybuduje takovou síť a moc?
Většinou je to o známostech. S někým se zná, tak se s ním domluví, a když něco domluví, tak to dodrží. Tak se budují vztahy a vazby ve všech firmách. Když budete řemeslník a někomu dobře vymalujete byt, tak se to o vás taky začne vědět a začnou se na vás obracet další zájemci.
Říkal jste, že jste ze spolupráce s Prokešem vystoupil. Jak jde tohle prostředí opustit?
Pokud člověk není slabý a postaví se na zadní, nepodepíše žádnou směnku a řekne, že si dál nepřeje být kontaktovaný, tak on (Prokeš) nemá žádný náboj. Nemůže za vámi jezdit a mlátit vám na dveře. Už jsem se chtěl vyhnout tomu, aby mi někdo vyhrožoval, aby to nedejbože zasahovalo moji rodinu. Řekl jsem mu, že už se toho účastnit nechci. Co se týká zápasů, na kterých jsem byl, tak skončily plus mínus rovnoměrně a pan Prokeš na nich tratný nebyl. Žádné peníze jsem mu vracet nemusel.
Věříte tomu, že v zahraničí sázel přímo Prokeš, nebo byl něčím koněm?
Určitě měl v zahraničí – on říkal v Číně – kontakt, který má k dispozici jak peníze, tak kontakt na dané sázkovky. Když mu (Prokešovi) stačilo půl dne, aby všechno zorganizoval, tak to bude asi hodně přímý kontakt.
Jsou kluby, při jejichž zápasech se podle jeho not fixlovalo častěji než u jiných?
Určitě jsou to ty kluby, kde se motal jako manažer nebo hráčský agent. Pokud dobře vím, tahal si s sebou svoje hráče, kteří mu výsledky doručovali. Zažil jsem to u Bohunic, u Startu Brno a u Znojma.
Zrovna ve Znojmě bývalý majitel klubu Jiří Tunka nebo u Bohunic bývalý předseda Lubomír Němec oba svorně přísahali, že jich se žádná fotbalová špína netýká. Němec v Bohunicích to tvrdil ještě loni v prosinci, tedy v době, kdy bylo podle vás dávno po odehrání těchto zápasů.
Byl jsem na zápase, kdy o tom, co se stane, věděly komplet realizační týmy. Je ale potřeba oddělit realizační týmy, tedy trenéry, maséry, atd., od vedení. Věřím tomu, že šéfové o ničem nevěděli. Majitelé klubů na této úrovni jsou obvykle srdcaři, kteří by se do něčeho takového nepustili. On to pan Prokeš ve finále organizoval za zády těch, kteří ho platili. Kluby si ho najímaly jako manažera, on jim do týmu natahal svoje hráče a ten tým jim v podstatě rozebral. Konkrétně u Znojma v době, kdy tam hrálo velké množství cizinců, se to dělo prakticky neustále, bylo nám řečené, že trenér o tom ví, a ten pak po nás během utkání o to víc řval, aby to bylo co nejmíň nápadné. Což se v jiných případech dělo i u hráčů.
V jakém smyslu?
Tyhle věci neřešili náhradníci. Většinou šlo o gólmana, stopera nebo středního záložníka. Takový borec hrál agresivněji než jindy, na oko hrozně bojoval, ale dobře věděl, kdy má udělat kiks.
Jak je možné, že se o tomto vedení klubu nedozví?
Protože se všechno rozběhne až se startem zápasu v době, kdy se začnou podávat tzv. živé sázky. Deset nebo patnáct minut se hraje normálně, a až ve chvíli, kdy jsou peníze vsazené a pan Prokeš dostane ze zahraničí informaci, že se tak stalo, se začne. Přeloží si nohu přes nohu, vezme si rozlišovák, otočí čepici kšiltem dozadu nebo dá signál jinak, a od té doby se na hřišti děje celá ta komedie.
Bavil jste se s Prokešem někdy o tom, o jaké peníze hrají ti, kdo sázku organizují a sami sází?
Ne, o tom se bavit nikdy nechtěl.
Byl on tím, kdo sází?
To určitě nebyl. Vždycky říkal, že má v Číně člověka. Že musí dát echo svému člověku, aby nabil peníze na účet, a když od něho dostal OK, pak teprve dával signalizaci nám. O tomto vlastně doteď nikdo nevěděl, že se všechno dělo až během utkání. Říkal nám, že „live“ jsou lepší kurzy, tak proto.
Nejen pro peníze pískají rozhodčí v dresu mafie: Kdo odmítne, je černá ovce
Nic nedefinuje prohnilost fotbalového prostředí tak jako vysvětlení rozhodčího z exkluzivního rozhovoru Deníku, proč zadání od šíbra Jakuba Prokeše přijímal. „Pokud rozhodčí do něčeho takového nejde, stane se před kolegy nedůvěryhodným. Rozkřikne se to o něm. Řeknou si: bacha na něho. Není to jen o penězích, člověk se nechce stát černou ovcí,“ líčí arbitr.
Mezi vámi a sázkařskou mafií byl tedy jenom Prokeš?
Ano.
V jaké měně vás vyplácel?
V eurech. Vždycky jeden z rozhodčích, s nímž byl domluvený, celou částku od něho v hotovosti převzal, dva nebo tři tisíce euro, pěkně v obálce. A bylo na nás, na trojici rozhodčích, abychom si peníze rozdělili. On nejezdil po víc místech, aby vyplatil každého zvlášť.
Takže jste peníze přebíral vy?
Ano.
Počítal jste je před ním?
Ne, nikdy, fungovala tam důvěra. Taky člověk nechtěl s penězi operovat na veřejnosti. Nebylo nutné něco počítat, člověk si vzal peníze a jel domů.
Víte o tom, jak se peníze, jimiž vás vyplácel, dostávaly k němu?
Podle toho, co nám říkal, tak vždycky čekal, až mu je strana z Asie přepošle na Revolut. Pak je někde musel vybrat s kurzem, který byl nižší než oficiální, vybral eura a dal nám je.
Vždycky v hotovosti?
Vždycky. Nikdo asi nechtěl, aby někde byl vidět nějaký tok peněz.
O jak velkém okruhu rozhodčích, zapojených do Prokešova systému, se bavíme?
Může být, že o čtyřiceti.
Čím si vysvětlujete, že s tím nikdo nešel ven?
Asi neměl důvod. Devět z deseti zápasů dopadlo pozitivně, nebyl důvod nic řešit. A hlavně si pan Prokeš vybíral lidi, u kterých si byl dopředu jistý, že jim může věřit. I mezi rozhodčími jsou tací, kteří by ho odmítli a okamžitě to šlo nahlásit. To on dopředu věděl, kdo je kdo. Pokud si někým nebyl jistý, tak s ním do toho nešel. To by právě odhalení riskoval.
Neměl jste někdy obavy, že se všechno provalí?
Samozřejmě nad tím člověk přemýšlí. Asi jsem si v ten daný moment neuvědomoval následky.
Tušíte, že se bavíme o trestném činu?
Samozřejmě. Přijímání i nabízení úplatku jsou na stejné úrovni.
Proč jste se do toho celého nechal vtáhnout? Potřeboval jste si vydělat?
Je tam ještě jedna věc, když trochu odbočím. Pokud rozhodčí do něčeho takového nejde, stane se před kolegy nedůvěryhodným. Rozkřikne se to o něm. Řeknou si: bacha na něho. Není to jen o penězích, člověk se nechce stát černou ovcí.
Prozradíte, jaký máte v zaměstnání běžný příjem?
Řádově tak 50 tisíc korun plus odměny za pískání.
Kolik jste si k tomu vydělal bokem z Prokešova systému?
Na kabinu rozhodčích to bylo dva až tři tisíce euro, tak to bylo třeba osm až devět set euro na hlavu. Za jeden zápas tedy osmnáct až dvaadvacet tisíc. Když byl dobrý měsíc, odehrály se takové zápasy i dva, někdy ani jeden za měsíc. Jak kdy.
Uvažoval jste o tom, že se obrátíte na policii nebo fotbalové orgány?
Ne, tuhle možnost jsem nikdy nezvažoval. Když to řeknu nadneseně, nic jsem neprovedl, nikoho jsem nezařízl. Nemusel jsem do zápasů na sílu vstupovat. Jestli mi někdy bylo trapně, což byla jedna z otázek, tak jen ve chvíli, kdy se trapně chovali hráči, aby „to“ dopadlo. Jak se tahali za ruce, za dresy… náš úkol jako rozhodčích byl jenom to nepřehlídnout. Nezažil jsem zápas tohoto typu, kdy by z něho rozhodčí vyšel s trestem. Všechno vyřešili hráči a rozhodčí za to, že dělal svoji práci, dostal pěkné peníze bokem.
Proč jste tedy s touto praxí skončil?
Když se zápas nepovedl a pan Prokeš začal hodně tlačit, cítil jsem, že je čas toho nechat. Protože oni ani ti hráči nejsou všemocní. Někdo hraje tak špatně, že ho trenér vystřídá, a pak už nezařídí nic. Nechtěl jsem se dostat do situace, že bych si s výsledkem musel poradit já a udělat něco, co jsem dělat nechtěl. Nechtěl jsem se panu Prokešovi uvázat a pak někoho řezat, jak chtěl on. Pokud on chtěl někdy peníze nazpátek, tak ne 20 tisíc, které měl rozhodčí dostat, ale 200 tisíc za celou zmařenou sázku.
Řekl byste, že byl v dané době Prokeš váš kamarád?
Kamarád ne, ale můj známý to tehdy byl, když kontaktoval rozhodčí po celé Moravě.
Jak na vás působí? Jaký je Jakub Prokeš člověk?
Nejezdí v drahém autě, po zápase se nikde nevystavuje, zmizí. Působí trochu mafiánsky, tajemně.